Děti beru jako sobě rovné jedince, jen s tím rozdílem, že já jsem na světě o něco déle než ony, čili mám o trochu víc zkušeností. Nicméně jejich názory, pocity a stavy mě zajímají a často společně řešíme sociální, životní nebo jiná témata. Snažím se jim být kamarádkou a pomocnicí v různých „krizích“, kterými si děti procházejí hlavně v období puberty. Ví, že mi mohou věřit. Nebojí se zeptat na látku, které nerozumí, ani na osobní problém, který třeba nemohou, nebo nechtějí otevřít doma. Můj záměr je vytvořit pro děti bezpečný prostor, kde se mohou uvolnit a nasát co nejvíce informací, ujasnit si, co je v životě baví a nebaví, v čem by mohly vyniknout. Jsem ráda, když mi děti omylem řeknou mami, nebo mě obejmou a poví, že se u nás cítí jako doma. Proto si s dětmi i tykám a trávím s nimi mnoho volného času. Jsou mojí životní náplní a díky nim se těším na každý další den.
